|
|
Aktivace protinádorové imunitní odpovědi s pomocí bispecifických fúzních proteinů
Chytrá, Gabriela ; Vaněk, Ondřej (vedoucí práce) ; Černá, Věra (oponent)
Přirozené zabíječské buňky (NK buňky) jsou lymfocyty vrozeného imunitního systému, které rozeznávají a eliminují transformované, potenciálně škodlivé, buňky v mechanismu zvaném imunitní dohled. Maligně transformované buňky se snaží imunitnímu dohledu uniknout a v případě že uspějí, dojde k rozvoji rakovinného onemocnění. Pro obnovení imunitního rozpoznávání maligních buněk lze použít imunoterapii na bázi NK buněk využívající terapeutické bispecifické fúzní proteiny. Terapeutické fúzní proteiny cílí tumorové markery exprimované na povrchu maligních buněk a zároveň stimulují imunitní odpověď prostřednictvím vazby na aktivační receptor NK buněk, např. receptor NKG2D nebo NKp30. Relevantním příkladem tumorového markeru je HER2 receptor, který je často nadměrně exprimován u několika typů nádorových onemocnění a zejména u karcinomu prsu. Tato práce popisuje přípravu několika bispecifických fúzních proteinů s potenciálním využitím v imunoterapii. Bispecifické fúzní proteiny sestávají z aktivačního ligandu NK buněk (ligand MICA nebo B7-H6) a nanoprotilátky cílící vybraný tumorový marker (HER2 receptor), které jsou spojeny flexibilní glycin-serinovou spojkou. Konstrukty těchto fúzních proteinů byly připraveny ve dvou prostorových uspořádáních - s nanoprotilátkou situovanou na N-konci a ligandem na C-konci a...
|
|
|
Cancer Immunotherapy exploiting engineered antibody fragments against prostate-specific membrane antigen
Das, Gargi ; Bařinka, Cyril (vedoucí práce) ; Vaněk, Ondřej (oponent) ; Ormsby, Tereza (oponent)
(Czech) Rakovina prostaty (PCa) představuje jednu z hlavních příčin mortality související s rakovinou v populaci mužů. Tento stav vyžaduje vývoj nových terapeutických přístupů přesahujících současnou konvenční léčbu s omezenou účinností. Prostatický specifický membránový antigen (PSMA) je jedním z nejpokročilejších biomarkerů pro zobrazování i terapii PCa díky své expresi specificky výrazně zvýšené neoplastických tkáních PCa a v metastatickém kastračně rezistentním karcinomu prostaty. Imunoterapeutické postupy zaměřené na PSMA skýtají v současné době velký potenciál jakožto nová platforma pro účinnou léčbu onemocnění. Předkládaná doktorská práce je zaměřena na inženýrství protilátkových fragmentů a fúzních proteinů odvozených z vysoce afinní monoklonální protilátky 5D3 specificky rozpoznávající PSMA. Cílem vývoje těchto molekul bylo dosažení specifického spojení imunitních buněk s biomarkerem PSMA vyvolávajícího eliminaci buněk prezentujících tento antigen. Za tímto účelem jsme zkonstruovali jednořetězcové variabilní fragmenty (scFv) protilátky 5D3, které byly následně fúzovány se sekvencemi anti-CD3 scFv a CP33, čímž jsme vytvořili fúzní proteiny specificky spojující imunitní buňky s T lymfocyty (BiTE) nebo s monocyty (5D3-CP33). Fúzní molekuly byly produkovány pomocí hmyzího expresního systému,...
|
|
|
Patofysiologie nádorového mikroprostředí karcinomu slinných žlaz
Kuchař, Martin ; Skřivan, Jiří (vedoucí práce) ; Pokorný, Jaroslav (oponent) ; Lohynská, Radka (oponent)
Možnosti léčby karcinomů slinných žláz (SGC), obzvláště pokročilých, jsou omezené. Velký pokrok a změnu v léčbě zhoubných nádorů přinesla imunoterapie, zejména terapie inhibitory imunitních kontrolních bodů - immune check-point inhibitors (ICI). Efekt a reakce na imunoterapii pomocí ICI je z velké části řízena charakteristikami imunitních buněk v nádorové tkáni a jak se ukazuje také v peritumorální tkáni. Provedli jsme imunohistochemickou analýzu exprese imunitních kontrolních bodů proteinu PD-1 a ligandu PD-L1 na povrchu nádorových buněk i nádor infiltrujících imunitních buněk (tumor infiltrating immune cells TIIC) ve vzorcích salivárních karcinomů odděleně v jejich středu a na jejich periferii. Kromě výše uvedeného stále větší množství důkazů naznačuje, že odolnost vůči ICI terapii je modulována interakcí Fas receporu (CD95) a Fas ligandu (FasL, CD178) mezi nádorovými buňkami a imunitními buňkami. Rozhodli jsme se proto prozkoumat expresi a interakci Fas-FasL mezi nádorovými buňkami a imunitními buňkami infiltrujícími nádor v jeho středu a v peritumorální oblasti vzorků salivárních karcinomů. Diferenciální hodnocení centra nádoru a periferie nádoru napříč různými histologickými podtypy SGC odhalily roli periferních TIIC a nádorových buněk v pochopení faktorů, které určují závažnost onemocnění....
|
|
|
Imunologické rysy karcinomu jícnu a jejich vliv na prognózu a terapii
Šnajdauf, Martin ; Lischke, Robert (vedoucí práce) ; Vrba, Radek (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
Karcinom jícnu patří mezi malignity gastrointestinálního traktu s nejhorší prognózou. Současné možnosti léčby, zahrnující chirurgickou resekci, chemoterapii, radioterapii nebo kombinaci těchto způsobů, mají nízkou účinnost a pětileté přežívání se u pacientů s rakovinou jícnu pohybuje pouze okolo 10 až 15 %. Imunoterapie se jako samostatná terapeutická modalita dostala v poslední dekádě do popředí léčby řady solidních tumorů. Úspěch imunoterapeutických přístupů však závisí nejen na infiltraci nádorového mikroprostředí imunitními buňkami, ale též na fenotypu těchto infiltrujících buněk. Cílem tohoto projektu bylo zhodnotit pomocí průtokové cytometrie imunologické rysy tumor-infiltrujících lymfocytů získaných z různých tkáňových kompartmentů (nádor, peritumorózní tkáň, přilehlá zdravá tkáň a lymfatická uzlina) pacientů během chirurgické resekce a porovnat je s klinickými a histopatologickými daty pacientů. Bylo zjištěno, že distribuce NK (natural killer) buněk, CD8 a CD4 pozitivních T buněk se liší v závislosti na analyzovaném tkáňovém kompartmentu. Zatímco v lymfatických uzlinách bylo nejvyšší zastoupení CD4 T buněk, u NK buněk tomu bylo právě naopak a jejich procentuální zastoupení v lymfatických uzlinách bylo nejnižší. Výskyt receptorů smrti FasR a DR3 (death receptor 3) byl nejnižší na CD4 T...
|
|
|
Vývoj nových postupů léčby B buněčných malignit pomocí imunoterapie založené na geneticky modifikovaných T lymfocytech
Novotná, Natálie ; Otáhal, Pavel (vedoucí práce) ; Šmahel, Michal (oponent)
CAR T buněčná terapie představuje slibnou metodu v léčbě hematologických malignit. Genová imunoterapie využívá speciálně upravené T buňky, které na svém povrchu exprimují chimerní antigenní receptor (CAR). Modifikované T lymfocyty jsou schopny na základě specifických povrchových markerů rozpoznat a zničit cílové buňky. Ačkoli se CAR T buněčná terapie využívá v klinické praxi, existuje řada omezení, která snižují její účinnost. Cílem diplomové práce je prozkoumání nových možností zefektivnění celé terapie prostřednictvím endogenní sekrece interleukinů (IL 21) pod kontrolou inducibilních promotorů, a tím posílit perzistenci a expanzi CAR T buněk tímto účelem byly zkonstruovány inducibilní expresní systémy obsahující gen pro CAR19 receptor specificky rozpoznávající molekulu CD19 a gen pro interleukin umístěný pod inducibilními promotory NFAT nebo NR4A. Sestavené vektory byly elektroporovány do PBMC buněk s využitím PiggyBac transpozonového systému pro dosažení stabilní exprese buněčnou linií RAMOS byla získána data měřením na průtokovém cytometru a metodou ELISA. Na základě výsledků je patrné, že stimulované CAR T buňky jsou schopny generovat vyšší koncentrace interleukinů, kde klíčovým faktorem pro jejich produkci je mimo jiné i vhodně zvolený promotor. V další fázi výzkumu byla potvrzena důležitost pozice...
|
|
|
Malé molekuly jako imunomodulační látky v protinádorové terapii
Pavlovová, Anna ; Míšek, Jiří (vedoucí práce) ; Smrček, Stanislav (oponent)
Cílem této bakalářské práce bylo shrnout formou rešerše poznatky o několika vybraných terapeutických cílech pro imunoterapii nádorových onemocnění a malých molekulách, které na tyto cíle mohou imunomodulačně působit. Jedná se o poměrně nové a atraktivní téma v biomedicínských vědách, které se neustále vyvíjí. Některé malé molekuly jsou již schváleny k léčbě konkrétních nádorových onemocnění a celá řada malých molekul aktuálně prochází různými stádii klinických studií. Tato práce by měla poskytnout čtenáři přehled o možných přístupech k ovlivňování imunitního systému pomocí malých molekul. Klíčová slova: malé molekuly, imunoterapie, nádorová onemocnění, checkpoint inhibitory, nádorové mikroprostředí
|
|
|
Inhibitory NK cell receptors and possibilities of manipulation of cytotoxic properties.
Švubová, Veronika ; Frič, Jan (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Akutní myeloidní leukémie tvoří 18 % všech leukémií u dětských a mladých dospělých pacientů. V první vlně léčby remise dosahuje přibližně 80-90 % pacientů a přežití se blíží 70 %, nicméně k relapsům dochází až v 50 % případů a prognóza těchto pacientů je extrémně špatná. Léčba relapsu je pak velmi náročná, protože přetrvávající leukemické klony mohou být zcela rezistentní k chemoterapii. V poslední době začaly být jako atraktivní terapeutický nástroj pro léčbu relapsů vnímány NK buňky. NK buňky jsou jednou ze subpopulací lymfoidních buněk, které mají schopnost eliminovat dysfunkční buňky prostřednictvím cytotoxických aktivit a následně dále indukovat imunitní odpověď. Jednou z výhod NK buněk je jejich funkční nezávislost na specifických antigenech. Ve světle rostoucích důkazů o úloze leukemických kmenových buněk v kontextu akutní myeloidní leukémie se zdá, že NK buňky nabízejí novou perspektivu v terapeutickém úsilí o jejich eliminaci prostřednictvím několika cytotoxických mechanismů. I přes optimistické předběžné výsledky se však léčba tohoto onemocnění ukázala jako poměrně náročná a imunoterapie založená na NK buňkách stále naráží na několik omezení. Transformující růstový faktor β je částečně zodpovědný za udržování populací leukemických kmenových buněk a narušení imunitní odpovědi...
|
|
|
Produkce rekombinantního IL-2 imunocytokinu nového typu
Bednaříková, Kristýna ; Vaněk, Ondřej (vedoucí práce) ; Černá, Věra (oponent)
Interleukin 2 je glykoprotein, který se u člověka skládá ze 133 aminokyselin a je produkován pomocnými T buňkami pro zesílení imunitních reakcí. IL-2 má mnoho imunostimulačních a imunoregulačních funkcí a bylo prokázáno, že aktivuje cytotoxickou funkci přirozených zabíječských buněk, T lymfocytů a monocytů a podporuje cytotoxicitu těchto efektorových buněk. Pokud je v rámci terapie IL-2 podán ve vyšších dávkách, stimuluje efektorové lymfocyty a brání organismus před patogeny a nádorovými buňkami. Pokud je IL-2 podán v nižších dávkách, tak dochází k stimulaci T regulačních buněk, které inhibují imunitní reakci a tím dochází k udržení autotolerance. Zatímco dosavadní studie ukázaly, že IL-2 je účinný při léčbě malignit, byla také pozorována značná toxicita. V posledních letech byly publikovány studie na základě kterých bylo zjištěno, že pokud je IL-2 kovalentně vázán skrz oligopeptidovou spojku na anti-IL-2 monoklonální protilátky, dojde ke zvýšení jeho biologické aktivity in vivo. Zároveň může tato protilátka stericky bránit vazbě na některé podjednotky IL-2 receptoru a přispět tak k selektivní aktivaci a expanzi přirozeně zabíječských buněk a T efektorových buněk, zatímco T regulační stimulovány nejsou. Při spojení IL-2 s anti-IL-2 protilátkou hraje klíčovou roli délka peptidové spojky, jejíž prodloužení by...
|
|
|
Nádorové mikroprostředí sarkomů měkkých tkání a jeho prediktivní význam v moderní onkologické léčbě
Ozaniak, Andrej ; Ozaniak Střížová, Zuzana (vedoucí práce) ; Büchler, Tomáš (oponent) ; Posová, Helena (oponent)
Sarkomy (Soft tissue sarcomas/STSs) jsou maligní nádory mezenchymálního původu, vyznačující se extrémní heterogenitou v histologické skladbě, biologickém chování i klinickém projevu. Většina se vyznačuje chemorezistencí a radiorezistencí. Klíčovým prognostickým faktorem pro celkové přežívání a riziko vzdálených metastáz je histopatologický stupeň diferenciace neboli grade nádoru. Grade ovšem nemá vliv na riziko lokální recidivy. Radikální chirurgický zákrok je často jedinou možnou léčebnou modalitou nebo minimálně hraje hlavní roli v terapii. U generalizovaného onemocnění jsou možnosti léčby značně omezené. Chemosenzitivita STSs je všeobecně velmi nízká, s výjimkou některých méně častých podtypů, a celkově činí jenom 5-10 %. Radioterapie je v mnoha případech standardní součástí léčebného protokolu. Podává se zpravidla v neoadjuvantním nebo adjuvantním podání, ovšem její využití u generalizovaných pacientů je okrajové a nezlepšuje prognózu. Protinádorová imunoterapie je terapeutická modalita, která využívá fyziologických schopností buněk imunitního systému v boji proti nádorovému onemocnění. Není tedy založena na cílené eliminaci rychle proliferujících nádorových buněk, nýbrž na stimulaci imunitních buněk za účelem likvidace nádorových antigenů. V oblasti imunoterapie měkkotkáňových sarkomů bylo...
|
|
|
Kombinace nádorové imunoterapie s blokací inhibitorů apoptózy
HAVLOVÁ, Aneta
Cílem této práce bylo prostudovat možnost kombinace nádorové imunoterapie s blokací inhibitorů apoptózy. Popsala jsem strukturu, funkce a vliv těchto inhibitorů na vývoj rakoviny. Zvláštní pozornost byla věnována způsobům, které by mohly být použity k blokaci inhibitorů apoptózy. Nakonec jsem navrhla kombinaci blokace těchto inhibitorů s MBTA imunoterapií.
|
host ::
RSS.